Pervitin v něm probouzel běsy a démony. Už čtvrtstoletí měl být mrtvý

Dvaapadesátiletý Jaroslav Polakovič sebou prudce škubne, odhodí francouzské hole stranou, prohne se bolestí jako luk a zapře o stůl. Křeč je tak silná, že bolestí zatne zuby, jinak by musel řvát. Přesto může za každou takovou bolest, která mu projede celým tělem, být rád. Už šestadvacet let měl být podle lékařů mrtvý.

Čtěte zde.