Sociální práce, jde to i jinak?

Na výběrové řízení sociálního pracovníka v Barkingu jsem dorazil v košili a svetru, a navíc v kostěných brýlích. Spolužačka se neubránila poznámce, že mi to sekne jako oxfordskému studentovi. Ze všech účastníků pohovorů jsem dopadl nejhůře. Nemám pitbula ani tepláky, neznám rap, nekouřím trávu a nikdy jsem nežil v britském sociálním bytě. Červený diplom nikoho nijak zvlášť neoslnil. Totální neznalost cockey slangu můj neůspěch zřejmě zpečetila.

Čtěte zde.