"Co z nich bude?"


aneb "Zaseješ skutek, sklidíš návyk - zaseješ návyk, sklidíš povahu!" | Pavel Sláma |

V posledních letech se na stránkách mnoha různých tiskovin od bulvárních deníků až po odborné občasníky velice často objevují články, které se zaobírají závislostmi. Nejčastěji se v nich autoři zaměřují pochopitelně na nealkoholové drogy, resp. na alkoholovou závislost, ale tu a tam je možné se setkat také s pojednáním o jiných druzích závislosti, např. o workoholizmu či gamblerství. O závislosti zmíněné na posledním místě, tedy o patologickém hráčství, toho již bylo napsáno také relativně mnoho, ale moje nedávná návštěva jednoho nejmenovaného pražského supermarketu ve mně vyvolala dojem, že v otázce patologického hráčství je - pokud jde o odborná studia i laická tlachání o této formě závislosti - poněkud opomíjeno jedno velice choulostivé místo, a to pedagogika neboli výchovný vliv. V praxi tímto místem - dle mého názoru - mohou být na mnoha místech viditelná tzv. "dětská houpadla". Jsou to zařízení všemožných tvarů od autíček, lodí a vláčků až po koníky a jiné bytosti, která mají pod sebou v dolní části mechanizmus, který má napodobovat pohyb, jízdu, plavbu a podobně. Jelikož žijeme v době zásadně komerční, kdy nás - jak se zcela přesně říká - každá legrace něco stojí, fungují tato zařízení pro malé "špunty" nikoliv jako bezplatná atrakce (součást např. dětského koutku), nýbrž zásadně na mince, které přítomní rodičové (v lepším případě) nebo dokonce samotné děti (v případě horším) vhazují do nainstalovaných turniketů, jimiž je každé takové "houpadlo" opatřeno. Toť vše - vypadá to nevinně, že?

Při zmíněné návštěvě obchodního domu jsem měl určitý čas nazbyt a současně také potřebu chvilkového odpočinku, tedy jsem se usadil nedaleko "houpadel" do křesla a při pohledu na ruch okolo popsaných atrakcí mne jako úplně první detail zaujaly jasně červeně svítící digitální displeje na každé z nich. Všechny displeje byly totiž přesně v té velikosti, která je též užívána při výrobě hracích automatů, které vidíme doslova na každém kroku v celém státě. Stejně tak všechny displeje byly umístěny v zorném poli houpajících se dětí, resp. přímo proti němu, těsně nad výškou očí, často vedle turniketu na mince. Možná nejsem sám, koho při tomto pohledu bezprostředně napadne zjevná podobnost mezi atrakcí pro mrňata s "atrakcí" pro jejich tatínky. Abych si tento prvotní dojem ověřil, zkusil jsem na chvilku zavřít oči a vnímat jen zvukovou kulisu "houpadel". A světe, div se! - měl jsem z těch zvuků pocit, jako bych se rázem nějak "teleportoval" do některé z bezpočtu heren. Dokonce ani pro herny příznačný měnič bankovek se svým charakteristickým rachtáním padajících mincí tam nechyběl!!!

Kdo jenom trochu chápe strukturu myšlení a mechanizmy uchovávání informací a smyslových vjemů a kdo třeba jen náhodou někde slyšel například o "magii všemožných (i tzv. podprahových) zvuků" či o "magii světel" (hodně o nich vědí kupříkladu diskžokejové -techno a house, plné zvuků směřujících a hlavně směřovaných přímo do podvědomí konzumenta takové "hudby"), toho musí při uvědomění si všech možných souvislostí patrně lehce mrazit v zádech. Celé se to totiž v kontextu jeví tak, že ve snaze udělat našim mrňousům radost svezením na autíčku, lodičce či koníkovi, což se jeví zcela nevinně, můžeme možná v téže chvíli zasít maličké semínko budoucího velikého zla - závislosti na hracích automatech díky blikátkům a pípátkům, do nichž by to sotva někdo řekl...

Snad by stálo za pokus si o této teorii pohovořit s psychology, protože nevinná a bezelstná dětská duše ještě sama není schopna se chránit před možným nebezpečím, jakým jsou např. až příliš sugestivní reklamy na hračky v televizi nebo nevinně vyhlížející blikající čísla na displeji mašinky nebo autíčka. Vždyť výherní automaty, zásadně zkonstruované proto, aby svému provozovateli vydělávaly peníze, mohou v lidském životě způsobit právě takovou tragédii jako závislosti na alkoholu či drogách.