Drogový Informační Server - Charakteristika tlumivých látek a mechanismus účinku

Tlumivé látky jsou různorodou skupinou látek s narkotickým efektem. Jako drogy jsou u nás nejčastěji užívané opioidy, benzodiazepiny, barbituráty a organická rozpouštědla včetně alkoholu. Látky způsobují různým mechanismem útlum CNS, který může být tak hluboký, že dojde k úmrtí. Bezprostřední příčinou je obvykle zástava dechu. Tato skupina látek způsobuje obvykle jak tělesnou, tak psychickou složku závislosti. Přerušení pravidelného užívání je doprovázeno odvykacím stavem, který může uživatele ohrozit na životě (benzodiazepiny, barbituráty, alkohol).

Účinky žádoucí a nežádoucí
Hlavním účinkem je útlum CNS, hloubka se pohybuje od zklidnění přes spánek až po kóma na hranici smrti. Důvod, proč jsou látky užívány, je obvykle jiný, útlum bývá doprovázen euforií, zmírněním úzkostných pocitů, lepší tolerancí ke stresu, potlačením bolesti... Motivem k užívání těchto látek jsou právě tyto doprovodné efekty.
Nejvážnějším nežádoucím efektem je příliš hluboký útlum, který vede k selhání základních životních funkcí a ke smrti. Všechny jmenované látky ovlivňují práh pro vznik epileptického záchvatu. Jejich užití (alkohol) nebo naopak prudké vysazení (benzodiazepiny) může vést k provokaci záchvatu i u zdravého člověka.

Intoxikace, tj. stav následující po užití látky
Rychlost nástupu účinku po užití látky závisí mechanismu aplikace, rychlosti průniku látky do mozku a rychlosti vazby na receptory. Hloubka intoxikace pak závisí na velikosti dávky a síle látky. Odeznění účinku souvisí s rychlostí eliminace látky.
Velikost užívané dávky je relativní a odvíjí se od pravidelnosti užívání, případně od tolerance. U pravidelných uživatelů může být tolerance vysoká a jimi užívané dávky mohou být pro neuživatele smrtelné, v některých případech dokonce pro několik dospělých jedinců. Důležité je vědět, že po přerušení pravidelného užívání se tolerance rychle snižuje a již po několika dnech abstinence klesá na úroveň prvouživatele. Po malých dávkách látek nemusí být útlum viditelný, a nepravidelný uživatel se naopak může dokonce cítit povzbuzený. Důvodem může být například redukce úzkostného prožívání, která vede k pocitu zvýšené energie a pohody.
Užití středně velké dávky obvykle vede k viditelnému útlumu, poruchám pohybové koordinace, úsudku, řeč bývá zpomalená, někdy setřelá. Intoxikovaný může usínat. Stav připomíná opilost.
Vysoké dávky vedou ke značnému útlumu, intoxikovaný bývá obtížně probuditelný nebo je probuzení nemožné. Mohou se objevit známky nedostatečného okysličení organismu, například namodralé zbarvení kůže. Zástava dechu a oběhu se dostavuje v terminálních stadiích. Bez rychlé pomoci intoxikovaný umírá.

Dlouhodobé užívání
U látek, které působí tělesnou závislost, vede dlouhodobé užívání k postupnému rozvoji tělesného návyku. Snaha po odstranění, nebo spíše oddálení abstinenčního syndromu je pak motorem, který pohání uživatele v užívání. Závislost se vyznačuje především ztrátou kontroly nad užíváním a neschopností tuto kontrolu ovlivnit "silnou vůlí", nebo schopností ovlivnit ji jen velmi omezeně. Pro diagnózu závislosti je třeba více příznaků, které zahrnují například: omezování sociálních kontaktů a dříve oblíbených aktivit, které nesouvisejí s užíváním drogy; užívání, i když je uživateli jasné, že vede k poškození tělesnému nebo duševnímu; průkaz tělesného návyku a tolerance a užívání látky pro potlačení odvykacích příznaků. Pokud má být stanovena diagnóza závislosti, musí se příznaky vyskytovat po delší časové období (měsíce a roky) a v počtu alespoň tří jasně prokazatelných. Závislost má složku tělesnou a psychickou. Tělesná odeznívá i bez léčby poměrně rychle, u látek s krátkým vylučovacím poločasem mizí většina obtíží během 1až 2 týdnů, u látek s dlouhodobým poločasem je to doba přibližně dvojnásobná. Zvládnutí psychické složky je obvykle složitější a často vyžaduje dlouhodobou odvykací léčbu. Ztráta kontroly nad užíváním pak přetrvává dlouhodobě, nebo dokonce trvale. I jednorázové užití látky s sebou často nese znovuvzplanutí užívání. Dlouhodobé užívání může vést k dalším komplikacím, které jsou zmíněny v kapitolách u popisujících jednotlivé látky.

Odvykání
U dlouhodobých uživatelů nastává abstinenční syndrom nebo lépe odvykací stav (jde o syndrom spojený s odvykáním, nikoliv abstinencí) po náhlém vysazení látky. Předpokladem pro jeho rozvoj je tělesný návyk, doprovázený tolerancí. U některých látek může být odvykací stav život ohrožující, to se týká alkoholu, barbiturátů a benzodiazepinů. Naopak u opioidů je odvykací stav nepříjemný, avšak život obvykle neohrožuje.

autor: MUDr. Jakub Minařík